NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tedy nevím, proč si němečtí Nyctophobic musejí vymýšlet tak debilní obaly. Na War Criminal byla fotka vojáků, na Insects jsou (pochopitelně) brouci. I v bookletu je jich plno. Tedy ne žádní Beatles, ale prostě hmyzáci. Živě mě Nyctophobic nebaví. A na desce? Insects je ještě víc posunutá ke crustovým a corovým vodám, než War... Zejména zpěv je místy hodně HC, takový deklamovací (hlavně v úvodní They). Ale muzika je celkově techničtější než dřív. Už to není pořád jen taková kilová sekanice. Třeba na šestém songu Co(g)-Existence, titulní Insects a dalších se Nyctophobic dostávají do podobné roviny, jako Napalm Death na desce Diatribes. I kytarový zvuk celé desky je podobný novějším Napalmům. Ale místy dává vzpomenout i na good old Terrorizer, což je vlastně muzika, ke které Nyctophobic vycházeli odpočátku, takže kořeny neztratili. Najdete je tam všude a když si přimyslíte, že je to celé oblečené v dobrém zvukovém kabátě, není co řešit. Občas se Nyctophobic blýsknou sice nijak novátorským, ale bombovým riffem. Chyba je asi v tom, že v 17ti věcech na Insects „broučkaři“ postupně zacházejí do jednotvárnosti. Když Insects posloucháte chvíli, je to fajn, ale po delší době už začne trochu nudit. Třičtrtěhodinová stopáž CD je pro tuhle muziku fakt trochu moc. A hrají furt o tom samém; sociální kritice v textech Nyctophobic opět dostáli v míře více než značné, opírají se opravdu do všech možných nešvarů světa. V grind/crustových vodách Nyctophobic určitě nejsou příliš výjimeční ani svou tvorbou, ani svými postoji, ale na druhou stranu musím přiznat, že se mi Insects docela líbí. Pokud se vám líbili dřív pak myslím, že ten posun k crustu a HC zkousnete. Stejně je to pořád hlavně grind... Ale závěrečný remix songu Co(g)-Existence je opravdu debilní, špatný a zbytečný, zvlášť když po něm následuje dvacetiminutová „pauza“ a pak je tam ještě „bonusový“ cover Paranoid od Sabatů, který je sice jakž takž dobrý, ale už to nezachrání. Aby to člověk přetáčel je to fakt na hovno. Tuhletu „módu“ pauz nesnášim a 20 minut je hřebíček do rakve, to mě neba...
6,5 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.